Vánoce nám vykouzlili společné a všímavé jedení

Ačkoliv druhým radím, že se má jíst v klidu a že dětem máme jít příkladem, přiznávám na rovinu, že v mé rodině se stolování tak nějak zvrhlo.

Děti při jídle sledovaly televizi častěj než by se mi líbilo. A když ne děti, tak manžel. Občas došlo i na hádky, co se jakože bude sledovat!

No a já sama jsem začala střídat vidličku s myší. Tou počítačovou samozřejmě. Měli jsme za sebou několik pokusů o zlepšení, ale po čase jsme zase zajeli do starých kolejí.

Tak, a dost! 

Na první adventní neděli jsme společně vyrobili adventní věnec a domluvili se, že si u jídla zapálíme svíčky a budeme si u jídla povídat, ne sledovat televizi.

Fungovalo to, nad mé očekávání, perfektně!

Dětem se stolování s vánočním prostíráním a zapalenými svíčkami tolik líbilo, že si zvyk samy hlídaly a dokonce jej dodržovaly důsledněji než já s manželem. 

Po svátcích jsme si daly na stůl jen malý svícen a ve zvyku nadále pokračovali. S teplejšími dny ochladla naše touha po zapálené svíčce, ale zvyk jíst bez televize nám již zůstal!

Dnes jsme po roce vytáhli vánoční prostírání a dcery si opět vyrobily adventní věnec. Vzpomněla jsem si na náš loňský začátek a jsem ráda, že se nám změna povedla. Byla přímo kouzelná! 

Náš jídelní stůl bude možná v budoucnu to jediné místo, kdy si na sebe uděláme opravdu čas. Proto je tento zvyk společného stolování opravdu důležitý! 

Krásné adventní chvíle v rodinném kruhu přeji Vám všem!